Kdy a proč se bát rtuti z rozbitého teploměru?

Prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc.


Toxikologické informační středisko (TIS) pro Českou republiku, fungující již po více než 50 let v nepřetržitém provozu na klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice ,mívá z celkových 17 tisíc telefonických konsilií ročně téměř 200 dotazů na rtuť, z toho 85 % se týká akutního problému při rozbití rtuťového teploměru.
Tyto teploměry se již neprodávají, avšak všichni je máme ještě doma, protože měří spolehlivě a jsme na ně zvyklí. Navíc většinou nevíme, kam je bezpečně odevzdat, aby neudělaly v životním prostředí víc škody než užitku. Jak rtuť při rozbití teploměru správně likvidovat, se lze dočíst na webových stránkách TIS http://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/rtut-z-teplomeru-likvidace.
Proč se vlastně rtuti obávat? Rtuť je zákeřná tím, že jde o kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní). Proto když budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin. Bylo to popsáno i po rtuti z rozbitého teploměru, která unikla pozornosti v koberci v dětském pokoji v zimě, kdy se dostatečně topilo a málo větralo. Ohroženy jsou především děti.
Otravu rtutí známe spíše z pracovišť nebo nehod se zahřátou rtutí. Tento tekutý stříbřitě lesklý kov, odpařující se již při pokojové teplotě, se používá v laboratořích a při výrobě měřicích přístrojů. Historicky byla známá otrava u kloboučníků, vyrábějících plst z králičí srsti pomocí dusičnanu rtuťnatého. Byli známí tím, že jim z těžkého zánětu dásní chyběly zuby, trpěli třesem a psychickými problémy („mad as a hatter“). Byli trvale nervózní, konfliktní a měli převrácený spánkový režim. Obvykle umírali na selhání ledvin. V současnosti již tyto otravy dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvorných antidot (zejména unithiolu, DMPS).
Nejčastější nehodou u dětí je požití krásně se lesknoucích kuliček rtuti nebo vzácně spolknutí amalgámové zubní výplně. Díky tomu, že tyto formy rtuti nejsou ve vodě rozpustné a ze zažívacího traktu se nevstřebávají, není naštěstí požití rtuti z rozbitého teploměru nebezpečné. Přesvědčil se o tom i mladý muž, který k suicidálnímu pokusu použil rtuť ze 4 teploměrů a jediným efektem byly spíše nepříjemné zažívací obtíže.
Ani s otravami organickými sloučeninami rtuti, kde zdrojem mohou být mořské ryby z kontaminovaných mořských oblastí, se v České republice nesetkáváme.
Při pochybnostech lze souvislost zdravotních obtíží s expozicí rtuti ověřit pomocí stanovení koncentrace rtuti v krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava).
Kontakt na toxikologickou laboratoř pro případnou analýzu rtuti v krvi nebo v moči: Mgr. Štěpánka Vlčková, CSc.: vedoucí Toxikologické laboratoře Kliniky pracovního lékařství VFN, Na Bojišti 1, Praha 2, tel. 224 964 635 v pracovní dny v době 7-15 hod, e-mail This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.