JE TŘEBA SE BÁT RTUTI Z ROZBITÉHO TEPLOMĚRU?

Prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc.

Toxikologické informační středisko (TIS) pro Českou republiku, fungující již po 60 let v nepřetržitém provozu na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice, mívá ročně téměř 300 dotazů na rtuť, z toho 85 % se týká akutní konzultace při rozbití rtuťového teploměru.

Tyto teploměry se již neprodávají, avšak všichni je máme ještě doma, protože měří spolehlivě a jsme na ně zvyklí.

Proč se vlastně rtuti obávat? Tento tekutý stříbřitě lesklý kov je zákeřný tím, že působí jako kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní) a odpařuje se i při pokojové teplotě. Proto když budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může v uzavřeném prostoru vyvolat otravu s poškozením nervového systému a ledvin. Bylo to popsáno po větším množství rtuti uniklé z barometru. Vzácně k otravě došlo po rozbití několika teploměrů současně, navíc v zimě, kdy se dostatečně topilo a málo větralo.

Naštěstí u nás podobné intoxikace nezaznamenáváme. Otravu rtutí známe spíše z laboratoří a výroby měřicích přístrojů. Historicky byla známá otrava u kloboučníků, vyrábějících plst z králičí srsti pomocí dusičnanu rtuťnatého. Byli známí tím, že jim z těžkého zánětu dásní chyběly zuby, trpěli třesem a psychickými problémy („mad as a hatter“). Byli trvale nervózní, konfliktní, měli převrácený spánkový režim a poškození ledvin. V současnosti již tyto otravy dokážeme úspěšně léčit pomocí chelátotvorných antidot.

Nejčastější nehodou u dětí je požití lesknoucích se kuliček rtuti. Díky tomu, že tato forma rtuti se ze zažívacího traktu nevstřebává, není požití rtuti z rozbitého teploměru nebezpečné. Neúspěšný byl proto také sebevražedný pokus muže, který požil rtuť ze 4 teploměrů a jediným efektem byly nepříjemné zažívací obtíže.

Ani s otravami organickými sloučeninami rtuti, kde zdrojem mohou být mořské ryby z kontaminovaných mořských oblastí, se v České republice nesetkáváme. Při pochybnostech lze souvislost zdravotních obtíží s expozicí rtuti ověřit pomocí stanovení koncentrace rtuti v krvi (akutní otrava) nebo v moči (subakutní a chronická otrava).

V případě, že byste Vy nebo někdo jiný byli vystaveni dlouhodobému působení rtuti a měli zdravotní obtíže, kontaktujte svého praktického lékaře. Další informace poskytneme na čísle Toxikologického informačního střediska 224 91 92 93.

Kontakt na toxikologickou laboratoř pro případnou analýzu rtuti v krvi nebo v moči:
Mgr. Štěpánka Vlčková, CSc.: vedoucí Toxikologické laboratoře Kliniky pracovního lékařství VFN,
Na Bojišti 1, Praha 2,
tel. 224 964 635 v pracovní dny v době 7-15 hod,
e-mail This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.