Živočichové

Uštknutí zmijí obecnou (Vipera berus)

S uštknutím zmijí obecnou se v ČR setkáváme v řádu desítek případů za rok, pouze asi v polovině z nich navíc dojde ke zjevné intoxikaci. I tak je ale zmije jediným volně žijícím jedovatým hadem na našem území, proto bychom měli znát rizika kontaktu.

Charakteristika

Zmije obecná (Vipera berus) obývá lesy, louky, paseky, kamenité a skalnaté terény, ale i vlhčí blatné a lužní lokality střední Evropy. Při překonávání vodních překážek není vyloučen ani výskyt ve vodě. Vyšší četnost zmijí populace bývá v podhorských a horských oblastech do 1500 m. n. m. Zmije obecná je aktivní většinou ve dne a za soumraku, v místech s vyšší teplotou a v horkém letním období nelze vyloučit ani noční aktivitu.

Četnost uštknutí

Uštknutí zmijí obecnou není v ČR příliš časté. Dochází k němu v řádu desítek případů ročně. Každé kousnutí zmijí navíc neznamená vždy intoxikaci, protože zmijovití hadi regulují vypuštění jedu do rány. Podle registrovaných případů v ČR dochází k celkovým příznakům intoxikace jedem asi ve 25 % případů a k lokálním postižením bez celkových příznaků u poloviny postižených. Asi ve čtvrtině případů, při zastrašovacím obranném kousnutí, k žádným projevům intoxikace nedochází vůbec. Hovoříme pak o tzv. suchém kousnutí (dry bite), tedy kousnutí bez vypuštění jedu.

V ČR nebylo za posledních 30 let zaznamenáno ani jedno úmrtí po uštknutí zmijí obecnou.

Jedový aparát a toxiny

Zmije obecná patří do vývojově nejvyšší čeledi hadů, zmijovitým (Viperidae). Ti se vyznačují jedovým aparátem s většími vztyčitelnými zuby a schopností regulovat výstřik jedu specializovanými čelistními svaly. Užití jedového aparátu je určeno především pro lov a nemusí být vždy využito i při obraně; prvním přirozeným obranným manévrem je únik.

Toxicita jedu zmije obecné je sice laboratorně srovnatelná s jedem kobry indické nebo chřestýše brazilského, liší se ale složením a hlavně množstvím. I když se v náhodných odběrech narazilo na výjimky, u většiny dospělých nepřesahuje 15 mg sušiny, což je asi 60 % významně nebezpečné dávky pro dospělého člověka. Toto srovnání samozřejmě neplatí pro děti.

Místní příznaky intoxikace

Po uštknutí jsou v místě patrné dvě drobné ranky po jedových zubech hada, většinou bolestivé a někdy lehce krvácející. Od sebe jsou vzdáleny asi 8-12 mm podle velikosti hada. Může se také stát, že se zmije nezakousne oběma jedovými zuby a na kůži se objeví ranka jedna, případně pouze škrábnutí.

Pokud dojde alespoň k minimálnímu vstříknutí jedu, rána je bolestivá a okolí začne otékat. Otok může postupovat a později bývá doprovázen zduřením místních lymfatických uzlin, bolestí a pocitem napětí v končetině. Maxima většinou dosahuje do 48 hodin, může se však vyvíjet i déle.

Ve výjimečných případech, spíše u dětí, může být otok extrémně velký a zasáhnout celou končetinu, nebo dokonce přestoupit přes uzliny až na trup.

Po 3 až 4 dnech začnou většinou místní příznaky odeznívat, u významnějších postižení mohou obtíže ustupovat pomaleji, 1 až 2 týdny. Zvýšená citlivost nebo měnlivá bolestivost v místě uštknutí, případně končetině, může přetrvávat až měsíce.

Celkové příznaky intoxikace

Prvními celkovými příznaky intoxikace bývá nevolnost, zvracení, pocení, zvýšená teplota a žízeň. Stav může být provázen bolestmi břicha a průjmem. Tyto symptomy poukazují na střední až závažnější míru intoxikace a mohou přetrvávat 48 hodin.

Nebezpečným projevem u závažnějších intoxikace je pokles krevního tlaku, extrémně pak až selhávání oběhového systému s projevy šoku a případnou ztrátou vědomí. Závažné oběhové změny jsou však velmi vzácné.

Průběh běžné intoxikace se většinou vyvíjí v řádu desítek minut, bývá tedy dostatek času dopravit postiženého do zdravotnického zařízení.

První pomoc

Pro dospělého člověka neznamená většinou uštknutí zmijí obecnou závažné ohrožení, přesto je vhodné k intoxikaci přistupovat s plnou vážností. Zejména je nutné doporučený postup dodržovat u dítěte.

První pomoc spočívá ve znehybnění postižené končetiny, např. volnější bandáží k tělu a v imobilizaci pacienta samotného. Nedoporučuje se žádný zbytečný pohyb. Rozřezávání rány, její vypalování, vyplachování nebo vysávání ani zaškrcováni končetiny se nedoporučuje. Tyto manipulace nejsou účinné pro oslabení celkových projevů intoxikace a mohou zhoršit poškození tkání v místě uštknutí.

Pokud nedochází k rozvoji celkových příznaků, je možno podávat nápoje. Káva s kofeinem a alkohol nejsou pro zrychlení srdeční činnosti vhodné.

Při rozvoji známek intoxikace, zvláště celkových a v případě uštknutí dětí, se doporučuje povolat zdravotnickou pomoc, nejlépe rychlou záchrannou službu. I v případě, kdy se nerozvinou příznaky intoxikace, je vhodné navštívit zdravotnické zařízení.

Nikdy nelze vyloučit pozdější nástup příznaků intoxikace včetně závažnějších, i když se v počátku nemusí projevit, nebo pouze velmi mírně. Navíc je nutné mít platné protitetanové očkování, případně toto provést.

Při bolestech lze podat analgetika; v první fázi je vhodné vyhnout se podávání salicylátů (Anopyrin) kvůli jejich tlumícímu účinku na funkci krevních destiček.

Poznámka

Nebezpečnější, než intoxikace jedem zmije obecné může být prudká alergická reakce na složky jedu. V extrémních případech může vést až k závažnému akutnímu ohrožení postiženého. Zmijí jed má alergizující povahu a mimo jiné také zkříženou imunologickou reaktivitu s jedem blanokřídlého hmyzu (vosy, včely, sršně). Při alergii na tyto jedy bude přítomna pravděpodobně i alergie na jed zmijí.

V případě nástupu alergické reakce (svědění kůže těla, zrudnutí, zčervenání a pálení očí) je nutno neprodleně vyhledat nebo přivolat rychlou zdravotnickou pomoc.

MUDr. Jiří Valenta
vedoucí lékař Toxinologického centra
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK
tel.: +420 224 962 248
e-mail:This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.